Na sklonku 19. století se obnovují rozhořčené spory se Švédskem, protože Norové se už nehodlají smiřovat s rolí podřízených partnerů.
Konflikt v zahraničních záležitostech se pak ještě vystupňoval, když
Oskar II. odmítl podepsat
stortingem schválený zákon o pasových a konzulárních záležitostech. Prostřednictvím plebiscitu se pak Norové rozhodli, že vypoví unii se Švédy. Těm nezbylo než tomuto norskému požadavku vyhovět, takže od podepsání smlouvy v Karlstadu (došlo k němu roku 1905) je Norsko opět samostatný stát.
Za 1. světové války zůstalo
Norsko neutrální, ale ztratilo v důsledku bezohledné
německé ponorkové války značnou část své obchodní flotily, která dopravovala zboží na objednávky spojenců.
Roku 1920 se stalo Norsko členem
Společnosti národů a téhož roku získalo svrchovanost nad Špicberkami (
Svalbard).
Armádou Norska byla v té době Národní milice. Vojenská služba byla povinná a universální, povinnost bránit vlast trvala mezi osmnácti, až šestapadesáti lety. Muži byli povoláváni v jednadvaceti letech a prvních 12 let byli zařazeni do základních jednotek. Následujících 12 let příslušeli do jednotek obranných a zbylá léta do pětapadesátého roku věku byli vedeni jako záloha.
Počáteční výcvik byl veden rekrutovací školou:
- 48 dní pěchota a pevnostní dělostřelectvo
- 62 dní horské baterie
- 72 dní inženýrské sbory
- 92 dní polní dělostřelectvo
- 102 dní jezdectvo
Jakmile byly kurzy dokončeny, přešli všichni do svých jednotek, ke kterým již od samého počátku příslušeli. Zde prošli ještě posledním třicetidenním výcvikem. Cvičení které v následujících letech absolvovali, se skládalo z 80 dní rozdělených do druhého, třetího a sedmého roku od nástupu.
